V Norsku byl otevřen historicky první Starbucks. Proč až v roce 2013 a co brání další expanzi?

Po nedávno zveřejněném článku, ve kterém jsme díky deníku The Wall Street Joural porovnali ceny Grande Latte nápoje napříč širým světem, jsme obdrželi několik zajímavých ohlasů. Rozhodl jsem se tedy navázat na předchozí téma a poskytuji vám velmi poutavý článek amerického ekonomoa D. Backuse.

Starbucks v Norsku

Koncem ledna jsem v novinách zahlédl článek, ve kterém jsem se dočetl, že Starbucks spojil své síly s Tata – jednou z nejvíce respektovaných finančních skupin v Indii – za účelem otevření nových kávových obchodů. Nejsem si jistý, zdali Indie nějak vehementně žízní po kávě, ale mezinárodní korporace často činí kroky, nad kterými zůstává rozum stát. Jedním z nich je bezesporu vstup Starbucksu na norský trh.

Vzpomínám na chlapíka, kterého jsem potkal během jedné ze svých přednášek o ekonomii na norské akademické půdě. Investoval čas a peníze, o které následně nenávratně přišel, na koupi licence k provozování kávových obchodů v Norsku. Norové dlouhodobě patří mezi největší konzumenty kávy na světě (život bez slunečních paprsků si hold vybírá svoji daň), proto nápad otevřít pobočky Starbucks konečně také v Norsku nebyl úplně postavený na hlavu.

Byl tu ovšem jeden podstatný zádrhel. Pokud se podrobněji zaměříme na byznys model Starbucksu, záhy zjistíme, že přidanou hodnotou zde není kávové zrno – pro klasický coffee shop naopak stěžejní položka – nýbrž mléko, které je kávou ochuceno. Starbucks tedy funguje jako „mlékárenský fast-food“. Kromě toho, většinu těchto vyšlehano-mléčno-kávovo-brčkovo-kelímkových nápojů kupují ženy, které jsou pochopitelně nepostradatelné také jako uklízecí četa. Bohužel, tyto dvě klíčové položky – mléko a úklidový servis – nezbytné pro správné fungování Starbucks obchodu, jsou v Norsku extrémně drahé, a proto lze pouze stěží nabídnout zákazníkovi mléčný nápoj za rozumnou a odpovídající cenu.

Proč jsou ale mléko a mléčné výrobky obecně v Norsku tak drahé? Sazby uvalené na dovoz mléka ze zahraničí jsou drženy dlouhodobě velmi vysoko za účelem „ochrany“ a podpory několika tuzemských farmářů před konkurencí (máslo a sýr najdete po boku dobré skotské whisky v bezcelních shopech). Tyto sazby jsou tak vysoké opět z velmi prostého důvodu: Norsko – země s nedostatkem zemědělské půdy a s nepříznivým klimatem – zkrátka není ideální pro výstavbu farem, nezbytných pro chov skotu. Tito farmáři však mají poměrně silný politický vliv, z čehož vyplývá, že za půl kila másla v Norsku zaplatíte 900 Kč (45 $) a za mléčné cappuccino pak 200 Kč (10 $). Potraviny jsou v Norsku tak drahé, že si v obchodech můžete dokonce koupit i půlku salátové okurky. 

A co se týče nekvalifikované pracovní síly? Obrovský problém číslo dvě. V Norsku není stanovena minimální mzda, ale dle dohody odborů, obchodní asociace a vlády, jsou platy pro nekvalifikovanou pracovní sílu v rozmezí 40 – 50 000 $ ročně, plus nejrůznější sociální benefity. Navzdory těmto astronomickým částkám, je nekvalifikované pracovní síly poměrně málo. Přistěhovalci, kteří by mohli být řešením tohoto nedostatku, jsou přísně kontrolováni a norské úřady spíše podporují kvalifikovanou pracovní sílu (a švédské baristy). Starbucks tedy musí své lidi v oboru školit, což samozřejmě stojí spoustu peněz. Je to však jediné řešení, jak nepřetížit drahý a velkorysý sociální systém.

Výsledkem všech výše zmíněných svízelností je tedy fakt, že v Norsku je otevřený prozatím jediný Starbucks, a to na letišti v Oslu. Letiště jsou kapitola sama pro sebe, protože, jak je vidět, je to jediné místo, kde jsou lidé ochotni platit absurdní částky za téměř cokoliv.

–––––-

Jaký máte na Starbucks názor? Dokázali byste se bez Starbucksu v ČR obejít? Diskutujte v komentářích nebo na našem Facebooku.

via Dave Backus obrázky: wiki, adweek, sprudge

 

vhojta vhojta

Snažím se odvádět svou práci tak, aby co nejlépe plnila svůj účel. Nahlížím na ni okem kreativce a vyhledám situace, které mají potenciál posunout mne kupředu. Proto jsem součástí Storyous. Nepohrdnu kvalitní kávou a dobrou knihou.

 @vhojta   @vhojta

Zaujal Vás článek? Sledujte náš blog na Twitteru a Facebooku.

2 komentáře na “V Norsku byl otevřen historicky první Starbucks. Proč až v roce 2013 a co brání další expanzi?

  1. Souhlasím s tím, že Startbucks není výhradně o kávě. Za mě je tam však nenahraditelnou složkou servis, který je většinou nepřekonatelný.

    To co dostanu v málo kavárnách v ČR (úsměv, pozdrav, zájem), dostanu v každém Starbucks.

  2. Super komentář Kubo, nemůžu jinak než s tebou souhlasit. Je pravda, že pracovníci Starbucku jsou, co se přístupu k zákazníkům týče, profesionálové.

Komentáře jsou uzavřené.